Bavme se o tom, co bude potom…

Tentokrát se podíváme na to, jak veliký rozdíl je v tom, když nevíme, kam jdeme, a když víme, co je náš cíl. Jedno moudré přísloví říká: "Pokud nevíš, kam pluješ, pak Ti není žádný vítr dobrý".

Pojďme se podívat na jedno dilema...Anna je mladá maminka na rodičovské dovolené, v současné chvíli začíná řešit, co bude, až nastane čas, kdy se bude vracet do profesního života. Má několik možností - návrat do spediční firmy, kde ani před tím nebyla moc spokojená, koneckonců, těhotenství ji uchránilo od výpovědi, kterou by dala nebo časem asi dostala. Další možností je dát se konečně jiným novým směrem, kdy jindy, než teď? Nebo právě teď ne? Doba je tak nejistá, ještě prcek k tomu, jak to všechno zvládnout?

A způsoby řešení, které nejčastěji volíme jako první...

• Myšlenková smršť, která nás pohlcuje kdykoli se nemusíme koncentrovat na něco jiného.
• Myšlenková smršť, která nám přestává dovolovat plně se koncentrovat na cokoli jiného.
• Dlouhé rozhovory s kamarádkami, "googlení" podobných story, čtení rozvojové literatury.
• Pokusy o rozhovory s partnerem na dané téma.
• Co na to rodiče?
• Atd...
• Atd...
• ...

Výsledkem je, že Anna má obrovské množství informací, rad, návodů, doporučení, často protichůdných, které jí zatím nijak nepomohly a spíše ji matou, dostávají ji zpět k bodu jedna a dva.

No a? A jak tedy jinak?

Anna si sedne a bude jen přemýšlet o tom, co chce mít potom...může i snít...

Chce mít dost volného času, prostoru pro dítko, zejména o prázdninách a v odpoledním čase, chce ale taky vydělat rozumný peníz pro rodinný rozpočet, chce být samostatnější a finančně více nezávislá. Chce mít čistou hlavu a pocit z dobře vykonané práce. Chce být užitečná, chce být v kontaktu s lidmi.

Kam Annu vedou její potřeby? Vypadá to, že se nejedná o práci na plný úvazek u původního zaměstnavatele. Zdá se, že se Anna začne poohlížet po zkráceném úvazku v oboru, který by ji mohl naplnit potřebu "být užitečná". Pokud si projde nabídky práce v regionu, zjistí, jaké jsou možnosti. Pokud je třeba, může se Anna dovzdělat v čase, který nyní má.

Anna může díky přehledu trhu práce zjistit, že v současné době nejsou žádné nabídky, které by aspirovaly na zaměstnání snů. To je další informace do mozaiky. Co dál?

Anna se tedy může zamýšlet nad tím, do čeho se může pustit ona sama, co by mohlo naplnit všechny její potřeby. Co její velký koníček - aranžování květin, nešlo by to nějak zužitkovat? Bude o to zájem, dá se tím uživit? Jak to zjistit? Co udělat několik vazeb a vytvořit pro to speciální stránku na FB? Jak na to bude reagovat publikum? Bude zájem? Mohla by říct kamarádce Mirce, ať jí vezme sebou na jarmark, kde prodává svoji keramiku, uvidím, co lidé řeknou tam, prodám něco?

Pokud máme představu, že dopřemýšlíme věci do jejich dokonalosti a vrháme se do projektů teprve, až máme pocit, že je vše podchyceno, často se můžeme dopřemýšlet do bodu, že se do ničeho vlastně nepustíme. Jednotlivé malé krůčky nám mohou postupně odpovídat na všechny otázky, které bychom měli jen v hlavě a domýšleli k nim odpovědi.

Pokud víme, kam plujeme, víme, jestli ten vítr, který fouká, je ten náš...Pokud Anna ví, co chce mít na konci, pak díky malým krůčkům, které dělá, zjišťuje, jestli jí tahle cesta dovede k cíli.

Raději přemýšlíte do detailu? Nebo se od určitého stupně přemýšlení pouštíte do práce a zjišťujete, co to dělá?